Pokud se bavíme o údržbě chodníků a odpovědnosti na ni, je nedříve nutné zabývat se tím, co se „chodníkem“ podle právních předpisů rozumí.
Ve vazbě na § 12 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále v textu uváděn jako „zákon o pozemních komunikacích“) a § 3 odst. 4 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích (dále jako „prováděcí vyhláška“) jsou chodníky:
- samostatnými místními komunikacemi IV. třídy;
- součástmi místních komunikací, k nimž přiléhají;
- účelovými komunikacemi, a to jak veřejně přístupnými, tak veřejně nepřístupnými (např. v uzavřeném areálu).
Dále je potřeba se zabývat otázkou, kdo je vlastníkem takového chodníku. V případě chodníku jako samostatné místní komunikace nebo součásti místní komunikace je jeho vlastníkem obec. To stanovuje § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Pro úplnost je potřeba dodat, že stavba chodníku není součástí pozemku, tzn. že vlastník chodníku nemusí být totožný s vlastníkem pozemku pod ním. V případě chodníku jako účelové komunikace je jeho vlastníkem právnická nebo fyzická osoba.
Zákon o pozemních komunikacích stanovuje povinnosti ohledně údržby a případné náhrady škody pouze vlastníkům místních komunikací. Ustanovení § 9 odst. 3 tohoto zákona ukládá vlastníkovi místní komunikace povinnost vykonávat její správu zahrnující zejména její pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy. Co se onou údržbou rozumí stanovuje § 1a prováděcí vyhlášky. Jedná se o soubor prací, kterými se chodník udržuje v provozně a technicky vyhovujícím stavu za všech povětrnostních podmínek a odstraňují se vady a nedostatky uvedením do původního…
